středa 18. dubna 2012

2 x Prague = Paris

Je to divné, ale nelze jinak! Musí to ven. :) Pochybuji, že ještě někdo přehlédl, že jsem byla v Paříži, takže rovnou k věci. Jaká byla?

Špinavá, 
tmavá, 
motorová, 
páchnoucí, 
makrónková,
studená,
větrná,
citrónová,
turistická,
čokoládová,
jazzová,
žlutá,
těstovinová,
ležérní,
kávová,
lososová,
černá,
promrzlá,
vínová,
zasraná,
sýrová,
bolestivá,
bagetová,
výborná,
nakupovací

a hlavně MARATONSKÁ!

Bylo to náročné, ale nesmírně inspirativní a jestli váháte, jděte do toho! Na půlmaratonu ještě lecjaký nedostatek zamaskujete, ale maraton vás prověří. Co jste mu dali, vám vrátí do posledního halíře. Nemusí to být zrovna v Paříži, protože nakonec to je vždycky jen boj proti sobě a se sebou. V každém případě vám garantuji nezapomenutelný zážitek, ať už samotný závod má jakýkoliv průběh.
Nakonec připojuji varování ministerstva zdravotnictví: opojení úspěchem vyvolává závislost.
Víc nepotřebujete vědět.

2 komentáře:

  1. Gratulace! Jako opravdu smekám a s tím svým joggováním si přijdu jak žabař. :D

    OdpovědětVymazat
  2. Já teda joggovala několik (hodně) let, než jsem se odhodlala a ono je to asi nakonec je o tom se odhodlat. :) Dokonce si troufám říci, že u maratonu je nejlepší, když člověk neví, do čeho jde. To neznamená, že nemá trénovat, naopak by měl natrénovat aspoň 90% toho, co má v plánu, jinak se bude trápit jako já. Ale prostě musí jednou sebrat odvahu a skočit.
    PS: Můj výkon byl strašný z objektivního pohledu, ale já jsem ráda, že vůbec byl! To je hlavně message. :) Když někdo dokonce s antitalentem na dlouhé běhy může doběhnout, může doběhnout každý.

    OdpovědětVymazat