pondělí 2. dubna 2012

Co mě naučil běh - poprvé

Dojmy z pražského půlMka pořád v mojí hlavě víří a rušivě narážejí do stěn z lebečních kostí, ale tenhle příspěvek se v ní napevno usadil již dříve a dneska byl při výklusu doladěn.
Tak co jsem se naučila při běhání?

> Vážit si svého těla. Určitě nepatří k nejkrásnějším a taky občas dělá problémy, ale doneslo mě docela spolehlivě na místa, kam se jiná těla ani neodvážila vkročit. A několikrát mě překvapilo, co dokáže, když musí. Spousta z vás si určitě myslíte, že jeho limity dobře znáte a povětšinou máte pravdu. Jsou to však limity, se kterými jsme se smířili. Byly vám dány a vy jste za ně posadili hlídací lvy. Všechna správná dobrodružství začínají, když vkročíte do jejich teritoria a z vaší mapy zmizí další bílý kousek označený hic sunt leones.

> Sebeuvědomění. Cesta běžce je povětšinou cestou osamělého vlka (což je divné přirovnání, není-liž pravda? vlci loví přece ve smečkách :) ). Je téměř jedno, jestli vás běží 11 tisíc nebo 1, protože ve finále ten boj je ve vaší hlavě. Slibuji vám, že běh vás naučí poslouchat svoje tělo. Poznáte, kdy simuluje a kdy si oprávněně stěžuje a když v téhle fázi selžete, dá vám to pěkně sežrat. Nejde ale jen o fyzično. To je dokonce bych řekla spíše side-effect. Zaručuji vám, že po první zdolané metě, vaše sebevědomí dostane takový kopanec, až dosáhnete únikové rychlosti. Pokud ne, tak jste mířili příliš nízko. Mnozí z nás při běhu prožíváme meditativní chvilky, kdy krajina ubíhá, sojky práskají naši polohu okolnímu světu lépe než GPS, ale my si tiše běžíme se svým problémem a analyzujeme ho z mnoha stran, což by nám neustálé a nutné checkování Facebůku nedovolilo. Osobně jsem takhle vyřešila nejeden zapeklitý integrál v době, kdy mi integrování přišlo zapeklité. :)

> Sebekontrola. Tahle vlastnost není obecně přenosná na jiné aktivity, ale údajně pokud činnost zvládnete zopakovat 21x, pak se z ní stává zvyk. Nevím, kolik opakování je třeba, ale ručím vám, že tak po třech měsících se z běhu stane dokonce silný návyk. I když strávíte celý propršený den u televize a půjdete si jen na hodinku zaběhat, nebudete ho považovat za promarněný. Když vynecháte, tak nastoupí trest v podobě večerní depky, pak už je jen na vás, jak se k běhu postavíte příště.

> Nekonečno. Hodně lidí postrádá motivaci k běhu, protože hubnutí povětšinou nestačí. To už bychom byli národem Pamel Andersonových. Je to paradoxní, protože cílů je v běhu nekonečně mnoho! Nejprve uběhnu 5km, pak uběhnu 7 km, pak uběhnu 5km za určený čas, pak 5km na silničním závodě, pak 5km v terénu, pak 5km v kopcích... Myslím, že inteligentnímu publiku to už dávno došlo. Já jsem na to přicházela střídavě několik let.

> Odpočinek je stejně důležitý jako práce. Možná máte dojem, že tahle pasáž je spíš o "normální" práci. Kupodivu není. Občas se běžec dostane do fáze, kdy ho svrbí prsty a raději by vázal tkaničky od maratónek, než by podle jeho měřítek den proflákal. Ale musí se přemoct, protože každá skořápka má svoje limity v pevnosti i tlaku. Najednou je nucen najít náhradní aktivity pro čas, kdy by normálně krosil okolní stezky s lehkostí lovce gazel (nebo hrochů :)). Takže najednou objevuje s očičkama široce otevřenýma, že v okolí je bazén a má dokonce i saunou, případně jsme ještě neviděli ten hrad, zajímavou vyhlídku nebo nenavštívili cukrárnu, kam jsem vždycky chtěla někoho zatáhnout. Konečně chápete, kde se vzal pojem aktivní odpočinek. :)

PS: Já vím. Vůbec to není kompletní výčet.
PS2: Já vím. Většina bude platit i na jiné sporty, ale těmi se tady momentálně nezabýváme. :)

Žádné komentáře:

Okomentovat