Co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně

Nene, tentokrát žádný roztřesený Shakespear. Tentokrát došlo na mojí vášeň - rozhlas. Možná je to tím, že gramofón byl první přístroj, který jsem se naučila ovládat. Možná proto, že v době nemoci jsem si kvůli bolestem hlavy nemohla číst, ani sledovat krabičku s hýbacími obrázky, a tak zbraní proti nudě mi zůstala jen z vinylu lisovaná kola. Možná i proto, že nedělní rozhlasové pohádky si pouštíme k obědu doteď. K tomu všemu jsem byla nemocná víc, než by mi bylo milé, takže času na poslech bylo dost a dost. Velkou sbírku LPček jsme nevlastnili, a stejně jsem pořád dokola poslouchala Panovu flétnu a hlavně Vinnetoua s Old Shatterhandem a Lovcem medvědů, které v těsném závěsu následoval příběh odehrávající se 2000 mil pod mořem, jehož hladinu akorát rozčísla šalupa, na níž vypluli z Aucklandu kluci, aby daleko od domova strávili dva roky prázdnin.

Každopádně odbíhám od tématu. Mnozí jistě víte, že Český Rozhlas Vltava spustil již před nějakou dobou server s názvem Hry a literatura ve streamu, kde po krátkou dobu nabízí k poslechu různé hry a záznamy literatury. A proč vám o tom říkám zrovna teď? Protože nabízí jednu z nejdokonalejších knižních dramatizací, v níž se sešly nejcharizmatičtější mužské hlasy: Jméno růže od Umberta Eca.

Pět hodin poskytuje mnohem více prostoru než stejnojmenný film pro přesné vylíčení koncilu, kdy zdánlivě vedlejší linka pojednávající o schůzce minoritů se zástupci Avignonského papeže, rozhoduje na dlouhou dobu budoucnost mnohých zúčastněných. Stejně tak je mnoho času věnováno více vzrušující části příběhu, v níž sledujeme Viléma z Baskervilu s žákem Adsonem z Melku, jak se snaží přijít na kloub podivným vraždám, které kosí hostitelské mnichy pěkně jednoho po druhém. Někdo se za každou cenu chce utajit, co skrývá tajemná, labyrintu podobná knihovna. Postupně skrze naše dva vypravěče odhalíme, že lidská duše může být temná, bez ohledu na šat, do kterého halí svoji pomíjivou schránku. Rozhlasové ztvárnění je velkou poctou výbornému literárnímu dílu, které však pro mnohé čtenáře představuje díky svému jazyku a prapodivné dobovitosti příliš tvrdý oříšek. Rozhodně se nestyďte znalost knihy zakládat na znalosti této hry.

PS: Na streamu už nejsou dostupné první díly. Pokud mi nevěříte, tak si aspoň na zkoušku (na vlastní nebezpečí!) stáhněte Jméno růže zde, ale ode mě to nemáte.

S metodou jde všechno snáz

V Madridu se protestuje proti zasedání Měnového fondu a vysoko nad vřavou má sedm lidí úplně odlišné starosti. Vlastně... Jsou tak odlišné? A co tam vlastně dělají? Někteří si myslí, že se ucházejí o místo u obří korporace, které moc chtějí, aby záhy zjistili, že jsou jen zmatení. Dokonce někteří místo ani vůbec nechtějí, přesto se výběrového řízení účastní! Další by pro něj možná i zabíjeli. Avšak všichni bez rozdílu jsou vtaženi do sociálního experimentu, který má vybrat toho opravdu nejlepšího adepta pro vedoucí pozici. Film vás nejprve trochu zmáčkne, potom dokonce přidusí, a nakonec uvolní svoje sevření, aby vás vypustil s pocitem, že za určitých podmínek byste snad ani raději nevítězili.
Snímek je to řádně ukecaný, protože co by se taky mohlo za zavřenými dveřmi jedné kanceláře zajímavého dít? Dialogy jsou ale perfektně vybroušené. Bez jakýkoliv konzervantů a umělých sladidel, které obyčejně zanechávají na jazyku nepříjemnou pachuť nevěrohodnosti. Pokud vám vadí španělština, tak tímto směrem se nevydávejte. Ostatní si rvěte vlasy, že negrabujete ČT 2!