Kulturu nechám zase na chvíli stranou, protože tady mám nějaké resty týkající se mých nových, užasných, božským, superlehkých bot. Na nákupní horečku, která nechtěla opadnout, jsem aplikovala léčbu šokem - první proběhnutí. I když jsem si myslela, že vím, do čeho jdu, tak jsem zase moc myslela. Věděla jsem, že začátek bude těžký a musím si tedy zvolit krátkou trasu ideálně po trávě nebo polní cestě. Jako podporu jsem si přibrala Lukáše na kole. Neočekávaně se jeho motivování změnilo v posmívání se mému belhání, které začalo už ani ne po čtvrtém kilometru. :)
Nebudu vás dlouze napínat, objevila jsem nové svaly na lýtkách a pojem "namožená Achillova šlacha" dostal pátý rozměr. Asi týden jsem rodinku bavila mými barvitými způsoby slézání schodů, ale nevzdávala jsem se, i když jsem se cítila lehce demotivována. Bála jsem se, že to snad nikdy nepřejde a po každém kilásku navíc ze mě bude odvařená lemra. Naštěstí se ukázalo, že všechny bolesti jsou jen dočasné a postupně jsem začala přidávat na tempu a trochu se rozběhala. Jen se trochu bojím o techniku, přeci jen ze sedla koně se některé věci špatně hlídají, takže snad brzy nastoupí muž s kamerou a opatří mi pár minut pohyblivých obrázků.
Navíc můj běh trpí nedostatkem nějaké dlouhodobé koncepce a jelikož mě ještě pořád zatěžují zkoušky, tak se bojím se do toho trochu opřít, protože při fyzickém vyčerpání se nemůžu na nic soustředit. Budu se muset konečně rozmyslet, jestli si na konci sezóny nějaký ten závod střihnu nebo ne. Taky mě už trochu otravuje běhat sama, současně jsou moje časové možnosti omezené na ráno nebo večer... Když mě někdo polituje, bude u mě mít malé bezvýznamné plus. :)
Slovo závěrem se bude týkat vhodnosti takové obuvi. Osobně si po vlastní zkušenosti nemyslím, že je vhodná pro začínající běžce, nad kterým nebdí oko trenéra. Každý jsme jinak stavěný, ale asi jen mizivé procento lidí bude mít zpočátku tendence došlapovat na přední stranu chodila. Pokud jste jasný paťák a nemáte v nejbližší době chuť nebo čas svoje zvyky měnit, pak zůstaňte raději u svých oblíbených bot nebo přecházejte mezi jednotlivými typy pomalu, ideálně pod dohledem někoho zkušenějšího. I já sama mám dojem, že ještě leccos dělám špatně a to jsem se i ve starých teniskách chodila většinu přes špičku. Myslím, že tenká bota vám hodně dá, ale taky od vás hodně vyžaduje. Člověk musí víc přemýšlet o tom, jak se hýbe a odměnou mu je třeba vymizení bolestí kolen, ze kterého jsem (asi právem) svoje staré boty vinila.
Po prvních dvou týdnech v Evech jsem si zase na jednu delší trasu nazula stará Mizzuna, která mě najednou tížila jako kamení, a vyběhla, abych otestovala, jestli mi dokáží ještě něco nabídnout. Nedokáží. V dohledné době se k běžným botám vracet nebudu, protože necítit najednou pod nohama vůbec nic je jako přijít o dlaně. Tímto se s vámi loučím, volají mě na scénu dublovat Rambova lýtka.
Žádné komentáře:
Okomentovat