> Něčemu neuteču. Když nevím, jak se mám k věci postavit, jdu si radši zaběhat. Snad už jsem si z toho vybudovala instinkt. Když se někde jako obvykle ztrapním, mám opravdu potíže se a místě neotočit a neutéct. Většinou nakonec uteču i když o pár hodin později, než je mi milé. Takže když mě někdy uvidíte, jak někam zběsile utíkám, možná nespěchám někam, ale utíkám od něčeho. A i když tenhle svět má běžce celkem rád, pořád je spousta věcí, od kterých se utéct nedá a člověk se jim musí postavit jinak. Ale aspoň se mi pak lépe usíná.
> Všeho moc škodí. Dokonce i běhání, utíkání a vůbec přesouvání se odněkud někam. I naše nosná soustava, sebevíc geniálně vytvořená, snese jen omezené množství a tak je na čase vyrazit třeba do bazénu. Počasí tomu sice moc nepřeje, ale musíme se všichni přemoci, jinak se v tom dešti opravdu utopíme.
> Jsem vděčná. Ani se nemusí všechno... se nedařit, ale i já mám dny, kdy štvu sama sebe svojí neschopností udělat nebo naopak neudělat něco nebo nic. A pak se jdu někam protáhnout, abych bytí dala vůbec nějaký smysl, a často při tom míjím staříky o holích, co se sotva belhají. Většina vypadá, že mi aspoň potichu z duše fandí. Tak občas běhám i za ty, co nemůžou.
> Nikdy nejsem dost připravená. Plány jsou hezká věc, ale časem zjistíte, že jsou to jen plány v plánech jiných plánů a někdy do nich vlezou ještě jiné plány od jiných pánů. Takže pokud je příprava dokonalá, je to zázrak. Co s tím? Prostě se s tím smířit, zatnout zuby a nějak se s tím poprat. Nedoporučuji teď nikomu si hned stoupnout na start maratonu, když v kuse uběhl maximálně 10 km, ale když se vám občas nepodaří se přichystat podle představ, berte to jako výzvu, při jejímž zdolávání se můžete leccos naučit. Třeba i kdybyste to stihli, bylo by to málo nebo naopak příliš mnoho.
A tak doufám, že bude pořád před čím utíkat, snad se díky tomu aspoň někam posunem.
Žádné komentáře:
Okomentovat