Silva Nortica Run 2013

Aneb jak to dopadá, když se v pondělí začnete po okolí pídit, jestli se o víkendu nechystá něco zajímavého. Shodou okolností jsem se tak ještě vecpala na podnik, kteří mnozí běžci považují za nejkrásnější běh sezóny: Silva Nortica Run 2013. Často se s "mnohými" neshodnu, ale tentokrát měli pravdu!

Je to legrační, protože letos jsem před létem vlastně žádný závod běžet ani nechtěla. Nebyl čas se systematicky zabývat tréninkem, navíc jsem se pořád necítila na 100% v konvici. Pak jsem si vzpomněla na rčení, že závod je nejlepší trénink. Navíc když jsem měla odvoz, ubytování i dobrou společnost předem zajištěnou, nešlo odolat.

Nakonec jsem si zaběhla půlmaraton mnohem lépe, než jsem čekala. Vyrovnala jsem si totiž osobák ze silnice, takže forma tam asi trochu je nebo už pro mě hrál i fakt, že mám nějakou zkušenost. Počasí v Novohradkách se statečně drželo bez deště nejdéle z celé ČR a zataženo bez veder je pro běh právě více než ideální. Cestou jsem se stihla pokochat zvlněnou lesnatou krajinou, výběhy na políčka, kde spokojeně přežvykovaly ovečky, příjemným Tereziiným údolím s vodopádem, akorát poslední úsek městem byl už trochu úmorný. Půlmaratonská stezka je ještě ze všech nabízených tratí nejmírnějším, i přesto stály poctivě každých 5 km občerstvovací stanice s ionťáky, vodou, banány, pomeranči a občas dokonce i gely. Maratónci i ultramaratónci si do kopců zafuněli mnohem více než my, lemry krátkotraťové, takže jejich výběr občerstvení byl ještě mnohem širší. Po silničních masovkách byla Silva skvělá změna. Po 5. km jsem si připadala už docela odrovnaná, přesto mi závod pocitově utekl podezřele rychle.
Večer jsem si pak ještě užila fajn večírek, kde jsem potkala spoustu zajímavých osobností motajících se kolem českého vytrvalostního běhu. Silva Nortica je prostě dokonalá víkendovka a jsem víc než ráda, že jsem se nakonec odhodlala se jí zúčastnit.

Až nebudete vědět co by, objevujte letmo Novohradské hory! Třeba příští rok to tam bude vypadat zase takhle:

(Foto ukradeno od p. Jiráčka z roku 2012.)

Já si tento běh připisuji na seznam akcí, kam se chci rozhodně někdy vrátit.

PS: Určitě nikdy nezapomenu na moment, když doběhl první ultramaratonec – Daniel Orálek – a celá hala mu spontánně zatleskala. Leccos to vypovídá o celé akci a kolektivu, který se kolem ní už pravidelně schází.