Theodor Pištěl a Stanislav se Kolíbal

Bydlet v Praze má jedině smysl, pokud člověk aspoň občas zabrousí za kulturou. Tentokrát jsem byla vytažena na dvě výstavy, na které se mi až tak nechtělo. Naštěstí lenost u mě vítězí jen zřídka (Ticho tam na hnoji! :)). Zrovna vánoční období je obzvláště příhodná doba k připomenutí si tvorby Theodora Pištěka. Vždyť je téměř nemožné nenarazit při listování TV stanicemi na Popelku. Kostýmy vytvářel i pro světově významnější projekty, za jeden dokonce obdržel Oskara. Schválně za který? :) Nebudu svoje vykecávání dnes protahovat, protože lépe o panu Pištěkovi napsali a natočili jiní, takže více hledejte zde.  Ještě vás upozorním, že výstava končí 6. ledna. Rozmýšlejte rychle, zda si ji opravdu chcete nechat ujít. Studenti do 26 let mohou uplatnit slevu 50% ze vstupného a slibuji, že svých 60 Kč nebudou litovat.

Druhý v pořadí byl Stanislav Kolíbal a jeho Jiný svět. S Kolíbalem jsem se poprvé setkala U Salvátora při odhalování plastiky zhotovené na motivy jedné z jeho kreseb.

V případě Kolíbala se nejedná o retrospektivu, spíš o zmapování jeho těžce přístupné tvorby 60. a 70. let, která je většinou v majetku autora nebo soukromých osob.
Nemůžu říct, že by tento autor byl vysloveně zábavný. Neustále se mi s ním v hlavě asociuje výraz disturbing. A to používá jen čistě geometrické motivy! Osobně mám ráda hrátky s geometrií a ještě raději, když se jedná o základní tvary. Kolíbal se v tomto období vyjadřuje skrze rozrušení symetrií, jejich vzdalování se či přibližování se k dokonalosti. Jednoduchost na povrchu skrývá uvnitř hluboce filosofický motiv a je krásné, že není vůbec těžké ho odhalit. Člověk by na první pohled neřekl, co za poselství může nést takový "narušený tvar", ale po čase mu to přijde neuvěřitelně logické, jednoduché a krásné. Velmi jsem ocenila připojené komentáře vybrané ze soudobých katalogů, které podle mého názoru dobře ilustrují Kolíbalovou hlubokou motivaci k tvorbě tohoto typu.
Vím, že kdybych si některé z jeho děl měla doma, neustále by přitahovalo mojí pozornost. Proto si myslím, že u Kolíbala na výstavě rozhodně neusnete, i když je strohá a velmi věcná. Byla by obrovská škoda si nechat si takovou podstatu obnaženou až na kost ujít.
Tedy hned po návštěvě u Pištěků spěchejte za Kolíbalem, zavírají totiž na den stejně a i pro pokladní si můžete nachystat totožný obnos.