pondělí 14. ledna 2013

Co mě naučil běh – podruhé

Po dlouhé době něco z běhacího soudku.

> Nebát se začít znova. Rýmička přejde v rýmu a rýma v angínu. Určitě to všichni znáte. V tréninkovém plánu pak zeje díra jako po meteoritu. Je potřeba se zase pomalu sebrat a začít znovu. Je to nepříjemná procedura, ale někdy se prostě nedaří. Na druhou stranu není nic pěknějšího než zažívat znova pocit, že hodinka není žádná doba a 10 km žádná vzdálenost. Člověk si pak všech úspěchů váží ještě o kousek víc, protože ví, že když něco klapne, není to samozřejmost.

> Nepřestávat se divit. I když nemám moc času a vybíhám na notoricky známé trasy, téměř pokaždé je něco jinak. Pravda, v noci to vždy nepotěší. A když se zrovna nic nového po cestě neobjeví? Snad nikdy mě nepřestane udivovat, jak to všechno v člověku dobře funguje. Kolik molekul, neurotransmiterů a sloučenin v něm musí do sebe dobře zapadat, aby si vůbec mohl nazout boty. Jak dobře musí pracovat naše sluníčko, aby hřálo tak akorát. Jak z jeho svitu může vůbec růst něco jako tráva jen za pomoci deště a nestravitelné hlíny?

> Najít si správného parťáka. Vůbec mi nevadí, že běh je většinou sport individuální. Obzvláště pokud člověk tráví nejvíce dní z týdne v namačkaném velkoměstě a v diáři je jen málo volných políček. Na druhou stranu je pěkné spojit příjemné kavárenské povídání s užitečným během. A teď si to představte: ráno, sluníčko, nad řekou se vznáší lehký opar, pomaloučké tempo a kvalitní rozhovor. Nezní to ani trochu povědomě? Pak za sebe doporučuji, protože i o přátelství se musí pečovat jako o běžeckou kondici. Navíc není nic krásnějšího, když venku lije jako z konve, vy pro dnešek běh zabalíte a někdo vám zacinká na zvoneček, že je čas vyrazit. A pěkně vám to nandá! :)

> Na světě není jen běh. Od chvíle kdy se víc a pravidelněji týrám rozvážným pohybem vpřed, jsem mnohem aktivnější i v jiných oblastech. O kulturních vzhledem k minulým postům snad není potřeba se rozhovárat.
Po hodně dlouhé době jsem se vrátila k jezdectví (i když zatím jen 1x, ale určitě brzy zopakuji), nebála jsme přijmout pozvánku na lasergame (doufám, že taky brzy zopakujeme), podnikla jsem o prázdninách pár dlouhých výšlapů v okolí chaty a plánuji vyzkoušet nějaký z pražských bootcampů (určitě bude report). :) Je to prostě fajn nepřipadat si jen jako sádlová koule, ale být aspoň pohyblivá sádlová koule. Vřele doporučuji vyzkoušet na vlastní kůži.

Žádné komentáře:

Okomentovat