Atlas mraků

Na matfyzu byste na oboru Meteorologie skutečně zkoušku z mraků dělali a museli byste si prostudovat poměrně tlustý atlas. Naštěstí tím tady nikoho trápit nebudu.

Atlas mraků je kniha, která jistě spoustě knihkupců teď o vánocích dělá velkou radost, protože její filmová adaptace byla skvěle načasován na počátek vánočního nákupního šílenství. Knihy teď čtu trochu jiného žánru, proto ani o ní se tu nic nedozvíte. Takže už zbývá jen film.

Atlas mraků je výjimečný film už jen tím, že jsem na něm byla v kině dvakrát. Nepamatuji si, že bych kdy byla na komerčním promítání jakéhokoliv jiného filmu víckrát než jednou. V případě Atlasu to však byl ein Muss! Atlas je založený na jednoduchém konceptu: kombinuje různé příběhy, které jsou spolu provázány hned na několika rovinách. Nezní to nijak zvlášť originálně? Ale sakra je, protože Wachowští se nebáli dokonce každý příběh vyprávět jiným stylem, i když kamera naštěstí zůstává stejná, takže při jednotlivých přechodech nedochází ke ztrátě pocitu kontinuity. Jeden z příběhů je komediální, jeden sci-fi, další postapokaliptické fantazo sci-fi, jeden detektivní, jeden romantický a jeden lehce cestopisný. Když se jedničky sečtou, vyjde šest. Šest příběhů za jednu cenu. 

Zmínila jsem propojení příběhů, které je několikavrstevnaté a současně smysluplné. Zavřou se dveře v jednom příběhu a najednou se otevřou v jiném. To nezní nijak komplikovaně, i když někteří čeští kritici s tím měli problém. Dle mého názoru jsou přechody jednotlivých linek veskrze mistrovské a je to jedna z mnoha devíz tohoto filmu. Příběhy spolu samozřejmě souvisí dějově, tzn. konání kohosi v minulosti ovlivní konání kohosi jiného v daleké budoucnosti. Dochází k tomu ale vždy stylem, jakým by si to minulý člověk nikdy ani v nejdivočejších snech nepředstavil, a to je některé postavy mají velmi divoké. Další propojení je herecké. Hodně diskutovaným aspektem filmu jsou samotní herci, z nichž většina ztvárňuje různé postavy několika z příběhů, které v některých případech dokonce patří k odlišným etnikům nebo dokonce pohlavím. Bylo zábavné rozpoznávat jejich jednotlivé role a stejně jsem ani u jednoho neodhalila všechny.

Samozřejmě dostat do jednoho tříhodinového filmu šest příběhů vyžaduje určitou zkratku, která je v Atlasu vizuální, tzn. hudební skladatel vypadá přesně jako archetyp hudebního skladatele s vlasy trčícími do stran, nacistický hudební skladatel vypadá jako zavalitější Hitler, komický stařík vypadá na první pohled prostě komicky, reprezentant konzervativních mravů vypadá jako Abraham Lincoln, v 70. letech 100% obyvatelstva nosilo zvonáče a upnuté roláky, akorát sexy fyzik z Cambridge se jim tak úplně nepovedl. ;) Avšak bez toho by tak komplexní příběh nebylo možné podat širšímu publiku, nebyl by tak krásně výpravný a nakonec bych se ještě musela na něj vydat do kina potřetí. :)

Doufám, že vy se na něj vydáte aspoň poprvé, protože pro mě je Atlas Mraků nejlepší filmový zážitek roku 2012 a v nejmenším se nebojím, že by ho o prvenství mohl okrást nějaký Hobit.

PS: Jde říct ne takovému koťátku?

PS2: Jen nebýt té astronomovy noční můry úplně na konci!