V Portugalsku jsem konečně viděla moc příjemný francouzský film Nedoktnutelní, který mi v kině utekl, ale dobře zapadá do adventní atmosféry. Na ději není moc co spoilerovat, proto si to tentokrát dovolím. Nechutně bohatý kvadruplegik hledá nového ošetřovatele. Náhodou si k němu pro formální razítko pro úřad práce přijde asertivní černoch, jehož sociální prostředí by se dalo popsat jako jakékoliv kromě aristokratického. Určitě už tušíte, že nečekaně práci dostává a kouzelně vysvobozuje Phillipa ze skleněné klece. Rozjíždí se sled neuvěřitelných scének a gagů, jaké by se nepohyblivému vozíčkáři se zženštilými pečovateli nikdy nemohly přihodit.
Ve filmu neuvidíte, jak Jarek Nohavica pěkně zpívá: "spoustu malých dní" v životě zazobaného kvadruplegika. Na druhou stranu ani na chvíli nezapochybujete, že byste si kdy chtěli s Phillipem vyměnit místo. Jde o typickou ukázku filmu s poselstvím: "Nemožné je jen to, co si sami určíme." Všechno je v tomto filmu jistě aspoň trošku přehnané a idealizované, i když se jedná o případ inspirováný skutečnou událostí, ale já jsem se (notně posilněná sangríou :)) skvěle pobavila a rozhodně se jedná o třídu lepší film než většina romantických komedií, které nás v příštích týdnech netrpělivě očekávají.
Ve filmu neuvidíte, jak Jarek Nohavica pěkně zpívá: "spoustu malých dní" v životě zazobaného kvadruplegika. Na druhou stranu ani na chvíli nezapochybujete, že byste si kdy chtěli s Phillipem vyměnit místo. Jde o typickou ukázku filmu s poselstvím: "Nemožné je jen to, co si sami určíme." Všechno je v tomto filmu jistě aspoň trošku přehnané a idealizované, i když se jedná o případ inspirováný skutečnou událostí, ale já jsem se (notně posilněná sangríou :)) skvěle pobavila a rozhodně se jedná o třídu lepší film než většina romantických komedií, které nás v příštích týdnech netrpělivě očekávají.
Nakonec už mi zbyl jen trailer.
Přeji pěknou zábavu při dlouhých zimních večerech!
Žádné komentáře:
Okomentovat