Pocta lásce musí vycházet ze srdce

Nezastírám, že v mojí lásce k Bollywoodu je cosi nechutně sentimentálního. Samozřejmě to cosi souvisí s mými vlastními vzpomínkami na Indii, kde se mi do těla poprvé dostal parazita neklidu, který mě zevnitř pořád hlodá. Poslední měsíce je navíc neuvěřitelně aktivní. Prostě na ní nemůžu přestat myslet. Láska na první pohled to nebyla, ale po dvou měsících se mi zpátky do civilizace vůbec nechtělo a klidně se přiznám, že jsem návrat skoro obrečela. I když mi chyběl sýr, chleba a teplá voda, rozhodně bych je ještě další měsíc oželela, protože svoboda chutná mnohem lépe a vůbec smrdí.

Na první film z produkce indické obdoby Hollywoodu se mi díky předsudkům do kina nechtělo. Naštěstí jsem se přemohla - co by člověk neudělal pro lásku - a za odměnu jsem ulehala do lehátka v kině s mojitem v ruce, které, jak se později ukázalo, velmi přispělo k pozitivnímu vnímání celého snímku. Pocta lásce je neuvěřitelně dlouhý film, kde za cenu jednoho dostanete aspoň tři. Nemá moc cenu popisovat děj, ale vždy se jedná o případy, které se v Indii téměř nedějí. Hinduisté si běžně muslimky neberou. Ženy nežádají o ruku muže. Bílé blondýny se netahají s indickými taxikáři. Po ulicích Londýna a Dilí netancují davy nádherných čistých lidí se světlou kůží. Ztráta paměti ve filmovém podání v reálu neexistuje. Vítr v místnostech běžně nefouká hlavní hrdince do obličeje, aby jí tak krásně vlály vlasy. A tak dále...

Nakonec to ale vůbec nevadí, protože jde přece o poctu lásce, která se sama o sobě často projevuje kýčem. Salam-e-Ishq je barevná podívaná, při které se budete smát indické naivitě a užívat si nádherných písniček. Později vám snad dojde, že 90% světa vůbec nemá ponětí o tom, co to dobrovolný vztah dvou dospělých individuí je. Většina sňatků v Indii se ještě pořád dohaduje mezi rodiči a děti se zasnubují ve věku, kdy neumí vyslovit složitější myšlenky. Proto mají pohádkové milostné příběhy v této zemi svoje nezastupitelné místo. Láska je zde něco tak vzácného, že když se objeví, stojí za to chovat se pitomě. Nikdy se nesmí podvolit rozumu, materiálním hodnotám a předsudkům, protože je vrcholným darem i osvícením, jakého prostý člověk může za života dosáhnout. Pokud ho odmítne, nikdy nedosáhne klidu. Láska je jednoduchá, neočekávatelná, vzácná síla, jediná naděje, že možná jednou dokážeme přenášet hory od Mohameda k  Buddhovi a zase zpět.

Pokud je vám kýč protivný, pak vězte, že stejně jako je složitá země, odkud tyto filmy pochází, tak bohatá je její kinematografická studnice. Na pomezí mezi kýčem a realitou stojí film Ze srdce. Vymyká se typickému indickému milostnému příběhu v mnoha ohledech, ale ještě pořád musí hrdinové zpívat, tančit a překonávají kulturní bariéry. Dobrým tahem bylo zasazení filmu do pusté indické části Himálaje, která nechá vyniknout námětu. Prostě mi musíte věřit, že snímek stojí za váš čas a dokonce si ho díky svému životnímu nadhledu vychutnáte mnohem více než většina Indů. Důrazně varuji před spoilery. Raději si nic nečtěte a rovnou někde pokoutně shánějte kopii, protože tento kus má sílu změnit náhled na indickou kinematografii jako celek. Písně jsou často přezpívané staré indické básně, proto prosím věnujte pozornost i jejich textům. Stojí to za to! Nutno dodat, že songy z Dil se dokonce vévodily nějakou dobu britské hitparádě.

Nakonec něco pro fajnšmekry. Máte trošku odvahu a dokážete se smířit s horší kvalitou, chcete vidět nádhernou kameru, kterou černobílý film nelimituje, ale naopak osvobozuje a jste schopni překousnout horší anglické titulky, které jsou však stále pochopitelné? Pak nemůžu jinak než doporučit Pyaasu (Neutuchající žízeň). Sice utrápený výraz básníka v podání Guru Dutta, který měl sám poměrně pohnutý osud, vám možná po delší době začne lézt na nervy, nemůžete se ale ubránit pocitu, že něco takového by se u nás ve stejné době natočit prostě nemohlo. Hlavní hrdina, co se sbližuje s prostitutkou? Otevřená kritika chudoby, která vytváří kastu obyvatel, jejichž jedinou možností je život v bordelu? Peníze, kvůli nimž zapře bratr bratra? Malá ukázka typické zdeformovanosti hodnot, jaká v Indii přetrvává dodnes. Prostě tohle je i na naše poměry film filmů a byla by velká škoda mu nedat šanci, když je ještě zdarma k mání na youtube.

Film dokonce svedl dohromady Guru Dutta s jeho ženou Geetou, i když jejich soužití se nedalo označit za zrovna ideální. Geeta proslula jako interpretka mnoha slavných indických filmových písní. Její talent byl objeven náhodou (jako u mnoha dalších herců té doby), když tehdejší hudební režisér procházel kolem jejího domu ve chvíli, kdy si mladičká Geeta zrovna prozpěvovala. A uznejte sami, nebyla by to škoda, kdyby takový vábivý hlas zůstal světu ukrytý?