Argo(t)

Po nečekaně dlouhé pracovní i společenské absenci se na mě všechno neuvěřitelně sesypalo a nevěděla jsem, kam dřív skočit. To je vždy nejvyšší čas se jeden večer na všechno vykašlat = zajít konečně na oskarové Argo. Nejsem vyloženě fanda politických filmů, ale pohyblivé obrázky beru jako nenásilnou a povrchní formu, jak si obohatit základní znalosti. Někdy motivují člověka k trochu hlubšímu zkoumání, jindy si jen řekne, že je rád, že je zrovna tady a teď a ne tehdy a tam.
Írán se pro mě stal mnohem plastičtějším a zajímavějším, když jsem si za poslední dva roky mohla nejednou popovídat a pokoukat fotky baťůžkářů, kteří se do Persie nebáli vydat.

A zase zpátky k filmu. Nejprve tentokrát trailer:

Nebojte se nic, film má krátký mluvený úvod, při němž dostanete koncetrovanou dávku mocenských dějin Íránu intra-uchálně. Já jsem ji s povděkem uvítala, protože do Persie 20. století jsme s žádnou učitelkou dějepisu nikdy nezavítali. Člověk si při opětovném sledování upoutávky nepřipadá hloupě, když ví, proč se demonstranti tak dobývali do americké ambasády a co by pro uprchlíky případné chycení při činu mohlo znamenat. Pokud se chcete připravit ještě o kus lépe, doporučuji ke studiu životopisy Muhammada Rezy Pahlavího a Muhammada Mosaddeka.

Kromě historického kontextu je však v traileru řečeno vlastně vše. Ben Affleck alias Tony Mendez alias specialista na extrakci lidí z problematických území vymyslí geniální plán, jak dostat ze země šest uprchlých pracovníků ambasády, kterým se podařilo schovat u kanadského velvyslance. Místní milice totiž začíná z ukořistěných dokumentů zjišťovat, že počet ambasadorů možná nesedí s počtem jejich zajatců.

Líbilo se mi, jak dobově je film natočen. Výkony herců zůstaly v příjemném průměru. Kostýmům, kameře i exteriérům se nedalo nic vytknout. Maličko horší už to bylo se samotným příběhem. CIA občas působila jako banda hrozně veselých chlapíků neustále trousících zábavné hlášky v situacích, kdy jde jiným o kejhák. Bonmoty to byly pravda vtipné, ale čeho je moc, toho je příliš. Nemohla jsem se přinutit Argo vnímat jako komedii. Na druhou stranu nebýt "založeno na skutečné události", bylo by komedií skvělou, protože když zrovna nepobavila CIA, o to víc pobavili zástupci filmové brandže.
Argo si drží slušné tempo, které mi výrazně přetrhávala linka Tony Mendez + žena + syn. Úplně zbytečně laciná hra na city. Spíš měli dát větší prostor postavě kanadského velvyslance nebo jejich íránské služky. Všichni tři totiž riskovali mnohem déle a více než kdokoliv jiný a ve filmu se objeví možná na pět minut dohromady.
Druhou rušivou drobností byly samotné milice. Obzvláště všichni ozbrojenci na letišti působili mírně retardovaně. Jak moc se tento aspekt blíží realitě, ale nejsem schopná posoudit.

Pocitově podivné mi připadalo, že jsem díky historickým okolnostem občas fandila Íráncům, protože Američani si za takový prů--- mohli sami a teď se snažili jen co nejrychleji z horké půdy zmizet. Pokud možno bez následků. Na druhou stranu, politická realita je vždy mnohovsrstvá, jen lidský zjednodušující mozek se s tím hůře pere.
Sečten, podtrženo, skvělá vzdělávací lekce o oblasti, kam se asi většina lidstva nikdy nepodívá. Já ale pořád doufám, že mi se to jednou podaří.

PS: Když si čtu o diskuze v článcích o hledání Hanky a Tonči v Pákistánu, tak kdyby bylo podle českého veřejného mínění, nikdy by se nic Argu  podobného nemohlo uskutečnit. Operace by totiž stála peníze a to většinu Čechů neuvěřitelně dráždí. 

K tomu za národní sport bychom mohli označit malování čertů na zeď začínající u znásilňování v nevěstincích a končící u rozprodeje na orgány. Opravdu je u nás pořád nejlepší nic neřešit, nepřepínat, nevyčuhovat, nebýt ženského pohlaví, nestudovat speciální pedagogiku a hlavně nikam nejezdit? 

Naštěstí existují i vyjímky, které i přesto, že samotnou cestu holek nechápou, se umí podělit o něco pozitivního, protože víc toho jejich rodinám asi nelze dát. 

PS2: Sám život je někdy lepší než Argo, na které jsem se s osobou B online domluvila, že koupím lístky a budu čekat před kinem přesně včas. Kombinace vybitý mobil a nehoda tramvají v obou směrech vypadala pro moje plány smrtící. Ve škemrání o napsání jedné SMS jsem už zkušená, ale zrovna natruc nebylo koho obrat. Naštěstí to mám celou cestu na metro z kopce, takže ano, z Horoměřické se to dá do Dejvic za cca 10 minut stihnout. (Pak že se běhání lidem žijícím ve městě k ničemu nehodí.) Hollywoodská náhoda tomu chtěla, že jsem osobu B potkala stojící přesně vedle mě v přecpaném metru. U pokladen kina nás ještě čekala dlouhá fronta, která naštěstí rychle ubývala. Už před námi zbývala jen poslední osoba–babička, která si zrovna přišla kupovat lístky na operu, aniž by měla představu, kdy hrají, co hrají a jestli vlastně teda v sobotu chce nebo ne a jestli radši v březnu nebo dubnu. Výběr sedadel už radši ani nebudu komentovat. Když nám pokladní sdělila, že film už 15 minut běží a rezervace jsou zrušené, tak jsem se otáčela na cestu domů, naštěstí paní ještě ze systému vyškrábla dva lupeny. Nakonec jsme dosedali na skvělá místa a film akorát začínal. Poučení? Všechno zlé je k něčemu dobré, i reklamy.

Ručník končí! Leonardo taky končí!

Pokud posloucháte Český rozhlas Leonardo, poměrně zřídka v něm proběhne zpráva, že 28.2.2013 jeho vysílání končí a některé jeho projekty se přesouvají na stanici Český rozhlas Plus. Dobře, proč ne? Už Shakespeare věděl, že co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně. Všechno se změní, když si přečtete na stránkách Leonarda, jak to vlastně s vědou na Plusu bude. Bývalému Leonardu tam bude věnována celá jedna hodina denně! Rozvášněná diskuze pod článkem dává jasný signál, že Leonardo rozhodně patřilo mezi stanice velice oblíbené a já si bez něj svůj den už v podstatě neumím představit. Proč tedy končí? Ani za slovo vysvětlení nikomu posluchači nestojí... Věda je důležitou součástí společenského života a Leonardo opravdu něco v české společnosti vytvořilo – komunitu diváků, kteří můžou péct nedělní koláč nebo opravovat jízdní kolo a při tom poslouchat, jak vznikají exotické galaxie v nejvzdálenějších částech vesmíru.

Co s tím? Je to přesně tak jednoduché jako napsání jedno emailu. Dejme společně vědět, že jedna hodina je pro nás málo, že nás není málo, že jsme lidé s názorem, že se nebojíme se vymezit proti zrušení dobrého a jedinečného projektu. Vypišme svoje pocity ze zrušení Leonarda kompetentním lidem, kteří mají právo o tom rozhodovat. Nejdůležitějším z nich je generální ředitel Peter Duhan, a proto jsem se se rozhodla odeslat svůj názor na Peter.Duhan@rozhlas.cz. Znění emailu zveřejňuji níže, abych ty více bázlivé z vás inspirovala. Nejlepší však bude, když nebudete ode mě nic kopírovat, ale napíšete svůj vlastní názor tomu, komu vy uznáte za vhodné.

Vážený pane Duhane,

s lítostí jsem přijala zprávu, že stanice Český Rozhlas Leonardo končí. Nikdo nám, posluchačům, této neobvykle kvalitní stanice ani nedal vědět, proč musí dojít k jejímu zrušení. Navíc Leonardo nemá na rozdíl od jiných stanic v českém éteru obdoby. Nová stanice Plus evidentně se svojí pouhou hodinou denně nemůže plnohodnotně Leonardo nahradit. Jiné stanice se také občas vědě okrajově věnují, ale zde bych kladla důraz na slovo okrajově. Sám jistě chápete, že když se někdo dělá věci naplno, jako byl tým Leonarda, bývají jeho produkty mnohem hodnotnější a kvalitnější. Navíc dobrý tým se musí budovat. Velmi dlouho trvá, než se sehraje a začne ze sebe dostávat to nejlepší. A takový tým najednou rozpouštíte? Rozvážili jste to dobře? Velmi bych uvítala, kdybyste mi, nejlépe i ostatním posluchačům, vysvětlil, proč rušíte stanici, kterou nechcete nahradit obsahově i kvalitativně ekvivalentním produktem a ještě se ani neobtěžujete svoji politiku veřejnosti vysvětlovat. Na stránce http://www.rozhlas.cz/leonardo/portal/_zprava/leonardo-pokracuje-na-stanici-plus--1173179 se totiž o důvodech konce Leonarda nedočteme ani slůvko.

S pozdravem,

Jméno Příjmení

Nakonec přidávám zdroj na Hyde Park z roku 2010 s tehdy ještě prozatimním generálním ředitelem Peterem Duhanem, kde se bohužel otázce Leonarda vždy vyhnul. Avšak k utvoření si obrázku, jak pan generální ředitel komunikuje, to je dostatečný zdroj.

PS: Prohlašuji, že s rozhlasem nemám nic společného. Ani žádná se mnou spřízněná osoba k němu není a nebyla vázána v žádném poměru.

PS2: Nějaká čísla, co se týče nákladů na provoz je možné najít zde. Ale neznám důvěryhodnost toho zdroje. Pokud je pravdivý, pak se určitě v celé instituci ČRo nedá ušetřit 11 milionů jinak než zrušením Leonarda. Nebo dá? Snažil se někdo?

Kam si doběhnout za nákupy

Nike, Adidas, Sportissimo... tři příklady z mnoha globálních prodejců sportovního vybavení zaměřující se i na běžce, které zná každý a dost možná mnohem lépe než já. Nakupování sportovních věcí mám obzvláště nerada, protože mi musí opravdu perfektně sednou. Netoužím po tom být odřená nebo otlačená zrovna při činnosti, která mi má přinášet uvolnění a odpočinek. Umíte si představit moje zhrození, když mi po více jak šesti letech (ale třeba i deseti!) začaly moje sportovní svršky všechny najednou dosluhovat. Navíc jako přirozeně spořivá osoba řeším dilema, jak udržet "výkon" a cenu v co nejlepším poměru. V Čechách to není zrovna snadné, proto bych se s vámi chtěla podělit o zkušenosti s místy, kde se mi podařilo ulovit dobré věci za příznivé ceny.

> Lidl, Hypernova a spol. Prostě velkoobchody. Znáte je hlavně z reklamních letáků, které se po tunách zhmotňují v poštovních kaslících, na chodbách domů nebo vám je někdo drze vnutí na ulici. Patřím k těm masochistům, kteří nemají na schránce nalepenou nálepku: "Prosím nevhazujte reklamní materiály", protože si v nich občas u večeře listuji a koukám po aktuálně potřebných i nepotřebných věcech. Spousta obchodů má již dlouho zavedené části se stojánky s oblečením a občas na nich visí dokonce oblečení sportovní! Podařilo se mi tak ve velkoobchodech za směšné ceny ukořistit perfektní ponožky Adidas, které používám na běhy už od dob pradávné "aktivní" atletické kariéry a pořád vypadají skvěle, značkové plavky, které už bohužel doplavaly (i tak všechna čest), nebo třeba skvělé elasťáky na běh, které běhají doteď.

> Tchibo. U nás společnost známá hlavně prodejem kávy. V obchodních centrech se ale v jejich prodejnách můžete setkat s velmi širokým sortimentem oblečení a potřeb do domácnosti. Ještě větší výběr pak mají na internetu. V průběhu zimy již několikrát inzerovali i oblečení vhodné na různé sportovní příležitosti. Navíc mi jako omluvu za delší čekání na zákaznickou kartu, bez které u nich nejde nakupovat a kterou jsem ve vánoční akci získala zdarma, poskytli 25% slevu na nákup. A to se mi před Vánoci výrazně vyplatilo. Na druhou stranu věřit garantovanému dodání zásilky mezi 4–6 pracovními dny se moc nedá. V menších městech počítejte spíše s více jak týdnem. Každopádně jsem s jejich oblečením na běh, koupeným taktéž již ve slevové akci, byla spokojená. Za sebe tedy doporučuji. Kousky, které mi zrovna nesedly, jsem bez problémů vrátila v jedné z kamenných poboček, takže se není čeho bát. Navíc za nasbírané věrnostní body, u Tchiba nazývané zrnka, jsem dnes obdržela půl kila kafe jen za cenu poštovného (jednotné 109 Kč). Pro rodinu s výrazně vysokou spotřebou kávy rozhodně příjemný bonus.

> Decathlon. Na dovolené v Portugalsku mě Klárka poslední den našeho road tripu odhalila peklo! Jmenuje se Decathlon a jedná se obří halu napěchovanou velmi levnými sportovními potřebami na všechny možné druhy sportu. Od běhu přes fitnes po jezdectví, golf i rybaření. Prostě všechno, na co si jen vzpomenete. Sortiment se prý v průběhu měsíců a let moc nemění, ale to vyvažují velmi příznivé ceny. Rozhodně nedoporučuji do Decathlonu zajíždět s prázdnou kapsou nebo kreditkou. Zanechala jsem tam 100 euro, jen to fiklo. Ale takovou horu věcí, které jsem nutně na běh potřebovala, u nás nikdy za obdobný obnos nepořídila. Navíc v případě decathlonu, pokud byl člověk trochu vybíravý, levné rozhodně neznamenalo nekvalitní. Bohužel Decathlon je možné potkat jen za hranicemi ČR, ale vypadá to nadějně!

>Slevy po maratonech. Startovní balíček na RunCzech akcích bývá velmi naditý, většinu tvoří samozřejmě různé reklamní letáčky. Ty užitečnější jsou typu: sleva 25%–50% na běžecký sortiment či 2+1 výrobek zdarma. A pokud vás lepší boty stojí 3000 Kč, umíte si jistě spočítat, kolik můžete dobrým plánováním ušetřit. Nevýhodou je, že akce jsou většinou velmi časově omezené, ale i tak... občas je fajn všechno hned automaticky nevyhodit.

Zapomněla jsem na něco? Jen do mě! :)

OPRAVA: V Ostravě prý jeden Decathlon už je. Pokud již někdo byl, moc by mě zajímaly zkušenosti! Dík.

Hon po dánsku

Pokud se chystáte na poslední dánský trhák Jagten – Hon, určitě pak lépe pochopíte, jak se po podobně fatálním omylu žilo Janu Šafránkovi.

Radši pěkně od začátku.

Lucas – rozvedený pán v nejlepších letech – bydlí v malé dánské vesnici, kde se každý zná s každým, každý všechno ví a co neví, to si domyslí. A tak si jednou jeho šestiletá "kamarádka" z podivného dětského rozmaru domyslí, že jí ukázal něco typicky mužského. Už tak špatnou situaci umocňuje fakt, že Lucas pracuje v místní školce jako vychovatel. Pokračování etudy, myslím, všichni dobře odhadnete. Film dějově opravdu neobsahuje moc navíc, proto by byla škoda vše vyzvědět z kratičkého článku.
Atmosféra je strhující, precizně budovaná. Minimalistický styl je po všemožných audiovizuálních orgiích loňského roku příjemnou změnou. Příběh odvyprávěný od začátku do konce na jedničku s hvězdičkou.
Jen samotné téma pomluvy, co vždy na člověku ulpí bez ohledu na pravdu, mi k totální spokojenosti tentokrát nestačilo.

Co mě naučil běh – podruhé

Po dlouhé době něco z běhacího soudku.

> Nebát se začít znova. Rýmička přejde v rýmu a rýma v angínu. Určitě to všichni znáte. V tréninkovém plánu pak zeje díra jako po meteoritu. Je potřeba se zase pomalu sebrat a začít znovu. Je to nepříjemná procedura, ale někdy se prostě nedaří. Na druhou stranu není nic pěknějšího než zažívat znova pocit, že hodinka není žádná doba a 10 km žádná vzdálenost. Člověk si pak všech úspěchů váží ještě o kousek víc, protože ví, že když něco klapne, není to samozřejmost.

> Nepřestávat se divit. I když nemám moc času a vybíhám na notoricky známé trasy, téměř pokaždé je něco jinak. Pravda, v noci to vždy nepotěší. A když se zrovna nic nového po cestě neobjeví? Snad nikdy mě nepřestane udivovat, jak to všechno v člověku dobře funguje. Kolik molekul, neurotransmiterů a sloučenin v něm musí do sebe dobře zapadat, aby si vůbec mohl nazout boty. Jak dobře musí pracovat naše sluníčko, aby hřálo tak akorát. Jak z jeho svitu může vůbec růst něco jako tráva jen za pomoci deště a nestravitelné hlíny?

> Najít si správného parťáka. Vůbec mi nevadí, že běh je většinou sport individuální. Obzvláště pokud člověk tráví nejvíce dní z týdne v namačkaném velkoměstě a v diáři je jen málo volných políček. Na druhou stranu je pěkné spojit příjemné kavárenské povídání s užitečným během. A teď si to představte: ráno, sluníčko, nad řekou se vznáší lehký opar, pomaloučké tempo a kvalitní rozhovor. Nezní to ani trochu povědomě? Pak za sebe doporučuji, protože i o přátelství se musí pečovat jako o běžeckou kondici. Navíc není nic krásnějšího, když venku lije jako z konve, vy pro dnešek běh zabalíte a někdo vám zacinká na zvoneček, že je čas vyrazit. A pěkně vám to nandá! :)

> Na světě není jen běh. Od chvíle kdy se víc a pravidelněji týrám rozvážným pohybem vpřed, jsem mnohem aktivnější i v jiných oblastech. O kulturních vzhledem k minulým postům snad není potřeba se rozhovárat.
Po hodně dlouhé době jsem se vrátila k jezdectví (i když zatím jen 1x, ale určitě brzy zopakuji), nebála jsme přijmout pozvánku na lasergame (doufám, že taky brzy zopakujeme), podnikla jsem o prázdninách pár dlouhých výšlapů v okolí chaty a plánuji vyzkoušet nějaký z pražských bootcampů (určitě bude report). :) Je to prostě fajn nepřipadat si jen jako sádlová koule, ale být aspoň pohyblivá sádlová koule. Vřele doporučuji vyzkoušet na vlastní kůži.

Theodor Pištěl a Stanislav se Kolíbal

Bydlet v Praze má jedině smysl, pokud člověk aspoň občas zabrousí za kulturou. Tentokrát jsem byla vytažena na dvě výstavy, na které se mi až tak nechtělo. Naštěstí lenost u mě vítězí jen zřídka (Ticho tam na hnoji! :)). Zrovna vánoční období je obzvláště příhodná doba k připomenutí si tvorby Theodora Pištěka. Vždyť je téměř nemožné nenarazit při listování TV stanicemi na Popelku. Kostýmy vytvářel i pro světově významnější projekty, za jeden dokonce obdržel Oskara. Schválně za který? :) Nebudu svoje vykecávání dnes protahovat, protože lépe o panu Pištěkovi napsali a natočili jiní, takže více hledejte zde.  Ještě vás upozorním, že výstava končí 6. ledna. Rozmýšlejte rychle, zda si ji opravdu chcete nechat ujít. Studenti do 26 let mohou uplatnit slevu 50% ze vstupného a slibuji, že svých 60 Kč nebudou litovat.

Druhý v pořadí byl Stanislav Kolíbal a jeho Jiný svět. S Kolíbalem jsem se poprvé setkala U Salvátora při odhalování plastiky zhotovené na motivy jedné z jeho kreseb.

V případě Kolíbala se nejedná o retrospektivu, spíš o zmapování jeho těžce přístupné tvorby 60. a 70. let, která je většinou v majetku autora nebo soukromých osob.
Nemůžu říct, že by tento autor byl vysloveně zábavný. Neustále se mi s ním v hlavě asociuje výraz disturbing. A to používá jen čistě geometrické motivy! Osobně mám ráda hrátky s geometrií a ještě raději, když se jedná o základní tvary. Kolíbal se v tomto období vyjadřuje skrze rozrušení symetrií, jejich vzdalování se či přibližování se k dokonalosti. Jednoduchost na povrchu skrývá uvnitř hluboce filosofický motiv a je krásné, že není vůbec těžké ho odhalit. Člověk by na první pohled neřekl, co za poselství může nést takový "narušený tvar", ale po čase mu to přijde neuvěřitelně logické, jednoduché a krásné. Velmi jsem ocenila připojené komentáře vybrané ze soudobých katalogů, které podle mého názoru dobře ilustrují Kolíbalovou hlubokou motivaci k tvorbě tohoto typu.
Vím, že kdybych si některé z jeho děl měla doma, neustále by přitahovalo mojí pozornost. Proto si myslím, že u Kolíbala na výstavě rozhodně neusnete, i když je strohá a velmi věcná. Byla by obrovská škoda si nechat si takovou podstatu obnaženou až na kost ujít.
Tedy hned po návštěvě u Pištěků spěchejte za Kolíbalem, zavírají totiž na den stejně a i pro pokladní si můžete nachystat totožný obnos.

PF 2013

Celkem dlouho jsem přemýšlela, co vlastně napsat, když "nečekaně" nastal kromě konce světa i konec roku. Letos budu raději stručná. Silvestr s Novým rokem jako důvody ke slavení neuznávám a potěšilo by mě, kdyby vůbec nebyly. Cožpak v těch dvou dnech něco výjimečného končí a něco zase začíná? Je dobrá motivace začít či přestat něco dělat jen proto, že se v kalendáři sešla jednička s jedničkou vedle sebe? Ještě nějaká řečnická otázka, na kterou jsem zapomněla?

Letos si nemám na co stěžovat, v podstatě všechno se mi povedlo. Co se skrývá za výrazem všechno, nebudu vypisovat. Mnozí z vás byli přímo u toho, ostatní bych akorát štvala.

Nejvíc jsem vděčná za ty, co u mých úspěchů byli. Ti, co nebyli, jsou ale v příštím roce o to víc vítáni! Snad jsem i já byla některým z vás užitečná. Nemůžu vám slíbit, že příští rok bude pohodový, stejně ho mnohým z vás ani pohodový nepřeji. Vždyť by to byla děsná nuda! Pokud ho i přes můj argument ze srdce klidný mít chcete, tak doufám, že se vám vaše tužba vyplní.

Většina ne/štěstí v nastávajícím roce leží zase na nás a jak my si vybereme ho vnímat. Mám snad jen jedinou radu, kterou se mi podařilo v uplynulém roce ověřit v praxi. Užívejte si i věci, které považujete za samozřejmé a starejte se o sebe navzájem. Všechno vyslané do světa se vám jednou kruhem vrátí. Tak doufám, že to pro mnohé v roce 2013 budou kružnice s malým poloměrem. :)

PS: Je jistá možnost (a přejte mi ji, prosím), že v příštím roce nebudu mít tolik času se se všemi individuálně scházet, ale neznamená to, že na vás kašlu. Jen spolu budeme řešit to opravdu podstatné a já nezapomínám ani na lidi tak moc, jak bych si někdy přála. ;)

PS2: Prosím, opravujte mi chyby v příspěvcích. Nacházím spousty překlepů a pravopisných/významových nesmyslů při každém dalším přečtení téměř jakéhokoliv mého příspěvku a nevěřím, že si jich nikdo z vás nikdy nevšiml.